Aktuálně máme 1 kus.
Pravidla pro experty - postavy popisují hru na nejvyšších úrovních pro nejzkušenější dobrodruhy. Otevírají se tu brány k moci, kterou si obyčejní smrtelníci nedokáží ani představit.
Pro pořádek: k dispozici je verze 1.6 edice D (rozdíly verzí, edic a errata viz domovská stránka).
Dobrodružství se navlékají jako krásné korále na nit života. Dávný zelenáč byl přetaven v hrdinu známého pro celé kontinenty. Dosáhl již všeho, co chtěl, nebo ještě může někam růst? Má stále cenu vydávat se znova a znova vstříc nebezpečí? Pátrat po nesmrtelnosti? Či se pokusit rozhodnout věčný souboj Dobra a Zla?! Cestu do síně velikánů už hrdina prošel. Ale co si tak stvořit síň vlastní, ještě větší? A být v ní sám, jako největší ze všech!
Pravidla pro experty – Postavy jsou dělaná pro hráče, kteří chtějí, aby jejich postavy dokonaly svou kariéru ve víru akce. Na rozdíl od Pravidel pro experty – svět, která popisují, kterak se postava může stát úspěšným národohospodářem.
Někteří hráči své postavy milují a chtějí jim ještě před důchodem dopřát nějaké to povyražení, protáhnout šlachy, prolít trochu krve, která by měla být prolita, ovlivnit běh světa, který leží hrdinům u nohou. Proč ne? Vždyť život v pohodlné sesli bez jakéhokoli nebezpečí je pro některé jedince jen pomalu působící jed, který je stravuje a nakonec uvrhne do hrobu. Lepší je napsat další kapitoly legend než hnít zaživa! Souhlasíte? Pak jsou Pravidla pro experty – Postavy dělaná právě pro Vás.
Recenze:
“Co vás může potkat ve světě DrD?
Plížil jsem se temnými uličkami nočního města a hledal. V tuto pozdní hodinu jsem moc lidí nepotkával, každý se bál nekalých úmyslů zdejších pobudů válejících se všude kolem a utíkal i před svým vlastním stínem. Místní obyvatelé se v noci klepali strachy a ve dne raději zůstávali doma. Ale pro mne byla noc dnem a přítmí náručím mé vlastní matky. Byl jsem mužem temna, zrozen proti své vůli jen pro nekalé úmysly vyšší moci, kterých by se i ďábel zalekl.
Narodil jsem se jako obyčejný člověk. Moje matka zemřela při porodu a tak jsem vyrůstal pod výchovou přísné ruky svého otce. Žil jsem poklidným životem, jak obvykle syn obyčejného rolníka žije, až do svých šestnácti let, kdy se přihodilo něco, co mi mělo změnit celý můj doposud poklidný život.
Jednoho podzimního podvečera jsme šli s otcem jako obvykle nakoupit pár věcí do místního obchůdku. Když jsme se spolu vraceli domů, našli jsme před domem mrtvou kočku. Co bylo však podivné je to, že v ní nezbyla ani kapka krve. Nevěnoval jsem tomu moc velkou pozornost, kopl ji pod schody a vešel do domu. Zanedlouho po mém příchodu dům pohltilo nervydrásající ticho, ve kterém jsem jen stěží vnímal svou rozbouřenou krev, jež mi bušila ve spáncích. Začal jsem se bát, tak jsem zavolal na otce, který se mezitím vydal zavřít vrata od stodoly. Neozýval se. S pánví v ruce a kudlou u pasu jsem se ho vydal hledat. Noční vánek již nefoukal, koruny stromů přestaly šelestit a zvuk nedalekého potůčku stále slábl. Košile na mém těle ztěžkla a nohy mi vypovídaly poslušnost. Přesto jsem došel až k vratům stodoly. Ještě nyní lituju, že jsem je nenechal zavřené a nevzal nohy na ramena. Asi pět metrů ode dveří leželo nehybné tělo mého otce a na něm jsem spatřil démona, jinak se ona bytost snad ani nazvat nedala. Měl dlouhé, špičaté uši, tvář vrásčitě znetvořenou a mohutné tělo, bezesporu dvakrát robustnější, než má dospívající postava. Byl přisátý k jeho krku a z úst mu kapala krev. Trvalo jen pár sekund, než jsem se z bojovým výkřikem vrhnul na tu zrůdu a bodl ji nůž do zad. Jaké zděšení mě přepadlo, když jsem uviděl, že se ten netvor otáčí a za hrůzného smíchu si vyndává dýku ze zad. Rána se před mýma očima zničehonic zacelila a démon rychlostí blesku mávl svým pařátem nad mou hlavou. Poté se se mnou zatočil celý svět a s myšlenkou, že jsem na něj přece ještě mohl hodit pánev jsem omdlel. Nevím jak dlouho na mě působila mocná magie, ale když jsem přišel konečně k sobě, točil se se mnou celý svět. Pomalu jsem se posadil. Neměl jsem sílu vstát. Hrozně mě bolel krk. Po jeho bližším prozkoumání jsem zjistil, že mi na něm vyrašily dva malé uhříky. Kousek vedle leželo tělo mého otce, nedýchal. Byl úplně bledý a na krku měl dva rudé body, kterými démon vysál jeho krev. Než jsem vysílením opět upadl do bezvědomí, s hrůzou jsem si uvědomil, že to samé udělal také mně. Probudil jsem se až ráno v našem domě. Zpočátku jsem si myslel, že to vše byl jen sen, dokud jsem neuviděl mého strýce, který sedí v křesle naproti mojí postele. Řekl mi o ranním nálezu mého zesnulého otce ve stodole a že se jeho vrah stále hledá. Konstábl chtěl vědět, co všechno jsem té noci viděl, ale já mu řekl, že si nic nepamatuji. Věděl jsem totiž, že vraha nikdy nikdo nenajde.
Po několika týdnech jsem si uvědomil, že se mnou není něco v pořádku. Neměl jsem chuť k jídlu, ani k pití, sluneční záře mi nedělala dobře a přestal jsem navštěvovat kostel – což u člověka bydlícího na vesnici vyvolává řadu otázek. Postupně jsem začal vnímat, že i s mým tělem se děje něco podivného. Zjistil jsem, že mohu částečně létat a na přední čelisti jsem kdykoliv vytasil dva zuby, ostré jako břitva. Vzpomněl jsem si na setkání s oním démonem té noci a zjistil, že většinu vlastností mám od něj. Stále častěji mě přepadala touha okusit něčí krev. Tato touha nakonec zvítězila, já zabil městského psa a poprvé jsem okusil tu slastnou příchuť teplé krve. Ta mě lákala čím dál víc a za měsíc jsem zabil prvního člověka. Mrtvých lidí v mém okolí přibývalo a já byl přinucen emigrovat z mého rodiště.
Uplynulo sto dvacet let a já byl úplně seznámen se svými schopnostmi. Za celý ten čas se můj vzhled ani o trochu nezměnil - připomínal asi osmnáctiletého mladíka. Zjistil jsem, že krev z jednoho lidského těla mi vystačí až na tři týdny a částečně jsem získal schopnost regenerace. Nyní žiji v ideálním městě, ve městě, kde se lidé bojí vyjít v noci ven, ve městě plném násilí a lidské nesnášenlivosti, kde nikomu nevadí, že se každý týden najde nějaké lidské tělo v odpadcích. Přežívám zde již šestý rok a vyhýbám se kontaktu s lidmi. Čekám na někoho, kdo by mne spasil a pomohl mi najít klidný spánek, čekám na zázrak, zlom v mém ponurém životě, zlom, který mi pomůže najít mou nesmrtelnou duši, nebo ji zničí nadobro a já budu celé věky tápat v naději, že přijde konec světa a já konečně zemřu. Čekám na TEBE.
Proto povstaň, hrdino. Máš jedinečnou příležitost zrodit se do světa, ve kterém se magie snoubí se silou vůle, fantazií tvé mysli a umu plně využít své rozvíjející se schopnosti. Plně se vnoř do světa Dračího doupěte a nedopusť aby bezpráví a utrpení bylo činěno jiným, staň se opěvovaným a všude známým rekem, či se sám staň zrůdnou, bezcharakterní žoldáckou kreaturou, jež vyhledává zapeklité souboje a loupení je jejím živobytím. Staň se mocným a obávaným mágem, lesním druidem, alchymistou panujícím silám ohně, či barbarským válečníkem prahnoucím po slávě a bojuj proti rozličným nestvůrám svého imaginárního světa. A věz, že proti tobě budou stát nestvůry mocnější než pouhý upír toužící po vysvobození. Buď tím, po čem jsi ve skrytu svého snícího srdce stále toužil a uvolni uzdy své fantazii. Staň se legendou…“
ashen
