Intriky - karetní hra

Aktuálně máme 1 kus.

Tato karetní hra je určena pro hráče, kteří rádi objevují neobvyklé strategie a možnosti hry. Styl - co není zakázáno, je povoleno - je ideální právě pro hraní této hry. Navazujte spojenectví, škoďte, prostě chovejte se, jak chcete, hlavně získejte co největší vliv, protože jen tak se dá vyhrát :-)

Obsah:
96 karet
návod ke hře

Recenze:
“Nemáte o sobě iluze a víte, že obrat zžebračenou stařenku nad hrobem o poslední cent by vám nedělalo problém? Umíte si to dokonce obhájit u ostatních (vždyť jí už to může být stejně jedno, já z toho aspoň něco mám...)? Jste prostě hajzl k pohledání s dobrými přesvědčovacími schopnostmi?
Tak to jste na správné adrese! Kupte si Intriky a doufejte, že je s vámi vydrží přátelé hrát, neboť budete konečně v nějaké hře vyhrávat! A o co jde? Ve hře máte tři typy karet: Intriky – z kterých skládáte před sebe věty, ty později můžete „odpálit“ druhým typem karty – „iniciátorem“. Intrika provede to, v co je složena, možná přihodí ještě jeden efekt jako bonus (podle toho, jak chytře jste je skládali) a změní se vám, což je nejhlavnější, na peníze. Za ty si koupíte postavy, nebo je přeplatíte od ostatních. Ty vám potom slouží a pomáhají vám to všechno roztáčet v ještě rychlejším tempu, zpomalovat tempo točení u soupeře, sem tam mu díky nim můžete něco vzít... samozřejmě za peníze!
Hra má velkou slabinu, když vám přijde nevyvážený poměr karet intrik a iniciátorů. Postavy se dají přeplatit, ale kde vzít potřebné karty intrik? Ha, mrknu do pravidel a na první stránce se na mě usmívá pravidlo: Co není zakázáno je dovoleno! A už se mi rýsuje myšlenka - a později ji pravidla potvrzují - „Hele, Oldo, dám ti toho inicátora, co na něj čekáš, a ty mi za něho dáš dvě intriky!“ Olda souhlasí a já to začínám rozjíždět. S pár postavami na stole po pár kolech se hned hraje líp. „Hele, Petře, máš dvě možnosti. Buď na mě použiješ támhletu kartu, abych si mohl vyložit dvě karty, nebo ti ju seberu tak jako tak. Když mi ji ale dáš, nezahodím ti z ruky kartu a zahodím ji Oldovi.“ A jak nadšeně Petr souhlasí. Rozjedu díky tomu efekt, kterým připravím Petra i Oldu o všechno v ruce, to není špatné! Hlupáci! „Prrrr, hochu,“ ozývá se Tom. Zapomněl jsem na jeho starostu! „Hej, to ne, Tome, vždyť to pomůže i tobě! Hele, budu z toho mít i 4 karty, dvě jsou tvoje! Dobře, dvě tvého výběru! Tak 3!“ Bylo to k ničemu. Jeho dva dolary za použití starosty mizí v bance a ten mou pečlivě připravenou intriku posílá do věčných lovišť... Sakra. A teď má Tom dva dobré spojence za pomoc a všichni jdou proti mě... Asi se chvilku budu tvářit, že jsem v háji a nic nemám, přestanou si mě všímat a třeba to stihnu ještě jednou roztočit, peněz mám dost....
Jojo, takhle se to hraje a je to vážně zábava! Nabídky spolupráce jsou v podstatě neomezené a je jen na vás, co komu za co nabídnete. Věty jako: „Když na mě tohle teď dvě kola nepoužiješ a ještě tamhleto použiješ na Petra, dám ti tři karty a ještě na tebe použiju efekt, jaký budeš chtít...“ se stanou denním chlebem. Chyba je, když se dva velice nesubmisivní hráči doslova perou – přetahují na svou stranu ostatní a podobně – a těm ostatním nenechají moc prostoru. Stejně tak nastane problém, když jste až moc soucitní a tomu, kdo je na tom špatně, pomáháte a na toho, kdo vede, se spojíte všichni... Pak se hra začne motat v nekonečné spirále a skončí jako jedna naše po čtyřech hodinách jen proto, že už nikdo neměl sílu těm ostatním bránit a v podstatě seděl a „těšil“ se na konec. Doba hraní je všeobecně jeden ze záporů – hraje se totiž určitě okolo nejmíň jedné, ale spíše ke dvoum hodinám (na krabičce píšou 15-30 minut, chachá!). To by nevadilo zas tak moc, kdyby hra měla rychlost a spád, ty jí totiž trochu chybí, v podstatě se nikam neposunujete, situace se celou dobu mění jen mírně a pomalu. Dá se však zvrátit v poslední vteřině, čímž se však zřejmě o dobrou půlhodinku protáhne. Dalším záporem jsou asi nedořešené části pravidel, můžete se však jako my řídit větou uvedenou ze začátku: Co není zakázáno, je povoleno. Na druhou stranu velkým kladem jsou obrázky na postavách. Není jich mnoho a jsou takové divné. Ale rychle jim přijdete na chuť – přesně odpovídají představě zkorumpovaného, mafiány prolezlého a špinavými penězi naditého města a výborně dotvářejí atmosféru hry. Mimochodem ji pro maximální zážitek doporučuji hrát u whisky nebo vodky, v zakouřené a špatně osvětlené místnosti, se stylovou hudbou. Na závěr – hra je to zajímavá, těžko posoudit, zda si ji oblíbíte nebo ji budete zatracovat, ale je málo těch, kteří budou někde uprostřed spektra. I přes složitý úvod a vysvětlení toho, jak funguje, si však myslím, že stojí za to ji alespoň vyzkoušet.

Summary:
+ Obrázky
+ Možnost dělat cokoli chci, doslova intrikovat se všemi hráči, vydírat je nebo podplácet a podobně...
+ Když si to dobře připravíte, můžete s kvalitními kartami a postavami překvapit v útoku na vítězství ze zálohy

- Trochu nedořešená a ze začátku dost složitá pravidla
- Hra je hodně dlouhá a nemá moc rychlé tempo
- Vyhrává v ní většinou ten největší grázl“